Lidé by se neměli bát své vlády, ale vláda by se měla bát svého lidu

Více najdete po kliknutí na další naše blogy:

ers-blog.webnode.cz

ers-blog4.webnode.cz

Rakouská demokracie.

Dnes v 9:00 | ERS |  Nezávislé iniciativy občanů

Žadatelé o azyl nebudou dostávat žádné peníze. Jejich vlastní hotovost bude při podání žádosti o azyl zadržena na úhradu nákladů (podobně jako v Dánsku a ve Švýcarsku). Skončí snaha o ubytovávání žadatelů o azyl v bytech, ubytováni budou vhromadných zařízeních. Azylové úřady si budou kopírovat obsah mobilních telefon ů žadatelů, aby s jeho pomocí ověřily identitu žadatele a to, zda vypovídá pravdivě o různých okolnostech (např. srováním zachycených lokačních dat s tvrzením žadatele o tom, kudy prošel). Osobám, které vycestují zpět do státu, z nějž "uprchly", bude azylová ochrana ve zrychleném řízení odňata.

Odmítnutí žadatelé mají být důsledně deportováni. Azyl bude - v souladu s původními mezinárodními smlouvami - oddělen od trvalé imigrace a periodicky bude prověřováno, zda stav ohrožení ještě trvá; pokud pominul, bude azylová ochrana ukončena. Žadatelé o azyl se budou muset starat o vlastní domácnost(tj. žádné úklidové a stravovací služby placené daňovým poplatníkem, jak je tomu např. i u nás). Nezletilé manželky budou úředně odděleny od zletilých manželů. Při případném slučování rodinnebudou akceptována nezletilá manželství, nucená manželství a vícenásobná manželství. Kdo opustí Rakousko dobrovolně a za odměnu (Rückkehrhilfe) a následně se ilegálně vrátí, bude souzen za trestný čin (víceméně ekvivalent našeho maření výkonu úředního rozhodnutí).

Téma azylu a imigrace má zůstat jako kompetence rakouského státu, tj. odmítnutí evropských kvót.

Sociální dávky pro osoby, které obdržely azyl, budou zastropovány na poměrně nízké úrovni (aspoň vůči rakouským nákladům na živobytí), a to jak individuálně, tak na rodinu.



Přímá demokracie

Nová koalice se zavázala postupně zavádět do rakouského práva prvky přímé demokracie po švýcarském vzoru. Občané budou mít zákonodárnou iniciativu: nasbírají-li 100 000 podpisů pod návrh zákona, bude muset být projednán v parlamentu se stejnou vahou a ve stejné proceduře, jako by jej navrhla vláda. Příslušní ministři budou mít povinnost se k němu vyjádřit.

S celostátními referendy se počítá jako se závaznými, pokud vítězná strana nasbírá dost hlasů (třetinu všech oprávněných voličů). Vyloučeny mají být mezinárodní smlouvy (ústupek prezidentovi van der Bellenovi). Pokud by parlament neschválil návrh zákona předložený aspoň 900 000 voliči, bude se nezávisle na jeho vůli konat závazné referendum.

Počítá se i se zajímavou "Hlavou 22". Pokud by rakouský parlament odmítl schválit zavedení prvků přímé demokracii nezbytnou dvoutřetinovou většinou hlasů, bude o jejím zavedení vyhlášeno zvláštní jednorázové referendum, k jehož vypsání by měla stačit nadpoloviční většina hlasů v parlamentu.

Na experiment s přímou demokracií jsem velmi zvědav. Rakušané se Čechům podobají mentalitou daleko více, nežli Švýcaři. Rozhodně bude stát za sledování. (Vždyť jsme jim 300 let prznili rasu - je to tam samý Nowotny a Novak, )



Dále bude prozkoumán a přehodnocen zákon o urážce náboženského cítění.

S tímto zákonem bylo v minulých letech spojeno několik kontroverzí. Elisabeth Sabaditsch-Wolff byla pravomocně odsouzena k pokutě 480 Euro za veřejné prohlášení, že islámský prorok Mohamed měl zalíbení v malých dětech (podle muslimské tradice přitom měla Aiša v době prvního manželského styku devět let, takže těžko její tvrzení označit za lživé). Helmut Griese zase dostal pokutu 800 Euro za to, že každý pátek při sekání trávníku posměšně jódloval a napodoboval volání muezzina.

Džihádisté a náboženští extremisté budou vězněni ve zvláštních odděleních věznic, aby neovlivňovali jiné vězně.

Má být vyvinuta maximální snaha o to, aby odsouzení cizinci vykonávali trest odnětí svobody ve své vlasti.


Islám

Do trestního zákoníku budou doplněny příslušné paragrafy a bude zcela zakázáno financování náboženských spolků z ciziny. Islámské školky a školy budou v případě nedodržení závazných předpisů důsledně zavírány.

(To je patrně reakce na loňskou studii vídeňských islámských školek. Ty jsou podle jejího autora důkladně infiltrovány salafisty a jinými radikály, kteří si tak vychovávají novou generaci fanatiků.)

 

Švýcarsko a jeho obrana.

16. února 2018 v 18:47 | ERS |  Nezávislé iniciativy občanů
Švýcarsko - země se sedmimilionovou populací má armádu o síle 1.365.220 vojáků (údaj z roku 2010). Profesionálních je z nich pouze 3,600 příslušníků letectva, speciálních jednotek a výcvikových instruktorů. Ostatní jsou příslušníci milice. Každý dospělý muž při dosažení věku 19 let "vyfasuje" od státu erární automatickou útočnou pušku SiG 550 nebo SiG 751 a pistoli Glock 21a k ním tisíc kusů nábojů. K tomu kompletní výstroj. Od uniforem, bot, stanu, lopaty až po kolo. Tuto základní výzbroj a výstroj má doma každý voják, který absolvuje základní výcvik v délce 18 až 21 týdnů (podle druhu zbraně). Více než milion tři sta tisíc vojáků jsou Švýcaři schopni mobilizovat do plné bojové pohotovosti během 12 hodin. Což je světový unikát. Pro netrestané muže je služba povinná. Pro ženy je otevřená dobrovolně. Ten, kdo sloužit ve zbrani odmítne nebo nemůže (ze zdravotních důvodů nebo proto, že byl trestán pro úmyslný trestný čin) musí počítat se službou v civilní obraně a dvouprocentní přirážkou k platným sazbám daně z příjmů. Aby platil na ty, kdo slouží vlasti. Kromě základního výcviku se každý Švýcar ve věku 19 až 42 let musí zúčastňovat cvičení nebo bojového nasazení v rozsahu 3 týdnů každý rok. Již druhým rokem se v rámci tohoto systému Švýcaři střídají ve třídenních až týdenních intervalech při ochraně svých hranic. Hranice Švýcarska jsou fakticky obloženy vojáky v palpostech. Zastavují všechny, kteří by chtěli hranici překročit jinde, než je legální hraniční přechod. Každého, kdo by chtěl nelegálně proniknout do Švýcarska "po zuby ozbrojená" skupina vojáků vykáže. A troufám si říci, že by neváhali střílet ani vteřinu. A v případě střelby by za vojákem stál celý národ. Na vlnu migrantů se Švýcaři jako jediní v Evropě začali připravovat již v roce 2012. Jejich zpravodajské služby vyhodnotily toto riziko jako akutní. Což ostatně služby dalších zemí taky. Na rozdíl od nás a celé EU, však Švýcaři jako jediní adekvátně zareagovali. V roce 2012 uspořádali cvičení Stabilo Due v rámci něhož cvičně uzavřeli hranice s Francií. Tehdy Francie vznesla diplomatickou cestou protestní nótu. Z níž si ovšem Švýcaři nic nedělali. V roce 2013 již cvičili uzavření veškerých hranic v rámci akce Duplex Barbara. Opět za hlasitého brblání - tentokrát z Bruselu, že to narušuje Schengenský prostor jehož je Švýcarskou součástí. A pak to přišlo. V roce 2014 se počet ilegální imigrantů proudících ročně do Evropy přehoupl do statisícových hodnot. V rámci série cvičení Conex
Švýcaři zřídili soustavu palpostů, které jsou schopny pokrýt palbou celou hranici. Když loni na pozvání německé kancléřky Merkelové vyrazili do Evropy miliony imigrantů, tak Švýcaři přešli na trvalé střežení hranic. Všichni příslušníci armády se při tom střídají. Brusel a okolní státy raději "drží hubu". Protože mají svých starostí dost. Právě s těmi miliony migrantů, z nichž mnozí znásilňují, kradou a vraždí. Švýcaři se nespoléhají ani na EU ani na NATO, ale pouze sami na sebe. A svoji zemi si brání. Ukazuje se, že obě uvedené organizace jsou v tomto ohledu k ničemu. EU, která chce všechny občany v rámci nové směrnice odzbrojit, je spíše na škodu. Jedině švýcarská cesta se ukázala jako účinná. Ano, je drahá. Švýcaři dávají na obranu 1% svého HDP, které je ale šestkrát vyšší než to naše. Ale dávají do toho hlavně sebe a svůj čas. Asi jako jediní v Evropě totiž chápou, že nikdo jiný to za ně neudělá. Každý Švýcar se zapojuje. Protože žádný z nich nechce, aby jim kdokoli nezvaný přišel vykrást dům nebo znásilnit ženu či dceru, tak se střídají, aby je vůbec nepustili do země. Jiná účinná cesta není. Je ale pravda, že tam nemají žádného Sobotku, Prouzu, Dienstbiera, Šabatovou, Stropnického, Pelikána nebo Merkelovou. Nebo možná právě proto je tam nemají. A mají doma klid !!!!

Pravda o táboře Lety.

12. února 2018 v 13:12 | ERS |  Nezávislé iniciativy občanů

Důkaz: Lidové noviny v únoru 1939 přinesly článek o zřízení kárných pracovních táborů pro ty, kteří se vyhýbají práci. Článek z dob II. Republiky by dnes byl asi označen za xenofobii a rasismus. Co se v něm píše? Prohráli jsme III. světovou válku a ani o tom nevíme, že vůbec proběhla?


Několik čtenářů Aeronetu nás upozornilo do redakce na novinový archiv Lidových novin z roku 1939, konkrétně z února onoho roku. Dne 16. února 1939 [1] uvedly Lidové noviny krátký článek o tom, že Beranova vláda pověřuje Ministerstvo národní obrany vytvořením kárných pracovních táborů, do kterých budou umisťováni ti, kteří se vyhýbají práci, potulují se bez trvalého bydliště po republice a žijí jako povaleči. Článek je jedním z hlavních klíčových důkazů o tom, že vznik táborů jako byl tábor Lety spadal plně do sféry nápravných zařízení pro ty, kteří v těžkých dobách II. Republiky nechtěli pracovat. Lidové noviny z té doby jsou děsivým obrazem stavu republiky po Mnichovu 1938, kdy celá okleštěná republika čelil největší uprchlické vlně ve svých dějinách, uprchlické vlně vytvořené z vlastního obyvatelstvo, které bylo vyhnáno z oblasti Sudet. Vztek a nenávist se probouzí v mnoha lidech při pohledu na dnešní některé politiky, kteří nemají problém zavítat na Sudetoněmecké slavnosti, oslovit sudetské Němce slovy "drazí krajané" a sednout si do první řady po pravici šéfa Sudetoněmeckého landsmančaftu Berndta Posselta.

Sudetoněmecké slavnosti v Augsburgu, červen 2017. Zprava: Berndt Posselt, Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL), Daniel Herman (KDU-ČSL), Daniel Korte (TOP09) a Zdeněk Bezecný (TOP09). Zdroj zde.

V článku Lidových novin se zrcadlí stav tehdejší společnosti, která stála v historických událostech jen několik kroků od zániku vlastního národa. Bohužel, ta doba se nám opět vrátila. Naše země dnes stojí před zánikem našeho státu, před zánikem vlastních státních hranic, vlastní suverenity, stále více a více pravomocí předávají české politické elity cizincům, do zahraničí, do Bruselu a k rukám novodobých místodržitelů veškeré moci v České republice. Neustále slyšíme, že musíme směřovat na západ. Před rokem 1989 jsme slyšeli jiného heslo, "Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak." Mnoho pamětníků si vzpomíná, že po smrti Leonida Brežněva zmizela v Československu druhá část tohoto hesla, konkrétně "a nikdy jinak", prostě heslo se zkrátilo a zůstalo jenom "Se Sovětským svazem na věčné časy". Bylo to znamení, že éra Sovětského svazu se nachyluje. Takže i tehdy jsme někam směřovali, na východ. Je to prokletí českého národa, který neustále hledí někam ven a chce někam směřovat namísto toho, aby hleděl dovnitř, na sebe, na svoji zemi, na své zájmy, na svoji vlast a budoucnost postavenou na vlastní odvaze a suverenitě. A co napsali Lidové noviny v roce 1939?

Kárné pracovní tábory - Nikoli koncentrační tábory (LN)


Ks - Praha, 15. února: Z podnětu předsedy vlády Berana vypracuje ministerstvo národní obrany nařízení o kárných pracovních táborech. Budou do nich posíláni ti, kteří v normálních pracovních táborech hrubě porušují kázeň, a ti, kdo se notoricky vyhýbají pravidelné práci, jako cikáni, tuláci, řemeslní žebráci a povaleči. Okruh osob, které budou zařaděny do kárných táborů, bude v nařízení přesně vymezen. Do kárných táborů nebudou posíláni provinilci političtí, čili nejde tu o zřizování koncentračních táborů v obvyklém smyslu.

Článek LN o kárných táborech ze dne 16. února 1939.

Tento dobový tisk jasně vyvrací veškeré dnešní lži a propagandu neziskového sektoru, který se snaží tábor v Letech historicky přepsat na tábor koncentrační a vytvořit tak z cikánského etnika oběť genocidy za II. sv. války. Stejně tak je dnes možné spatřit, že veškerá pozornost a historická souvislost tábora Lety je v médiích vztahována jen k období od druhé poloviny roku 1942, kdy ovšem provoz všech kárných táborů na území Protektorátu byl ovlivněn zběsilým vražděním a mstou německé moci na českém obyvatelstvu v rámci 1. a 2. vlny Heydrichády. Stejně tak po atentátu na Říšského zastupujícího protektora došlo k úvahám o urychlení plánů na konečné řešení slovanské otázky, kdy část nespolupracujícího českého obyvatelstva měla být už v polovině roku 1943 přesidlována na východ na území Ukrajiny a Ruska, kde měl český národ pracovat na rozlehlých polích na Ukrajině a na Donbasu, protože Adolf Hitler chtěl, aby průmyslová výroba byla přesunuta blíže těžebním zdrojům železné rudy, uhlí a dalších nerostů.

Německo prohrálo II. sv. válku, ale rádo by vyhrálo tu, kterou vede dnes v rámci projektu Das neue Europa


Po porážce Sovětského svazu měl být aktivován tzv. Generalplan Ost na přestěhování všech neárijských ras za Ural, kde měly slovanské národy pracovat jako otroci. Je ovšem děsivé zjištění, že dnes slovanské národy pracují v EU za čtvrtinové mzdy úplně stejně, v otrockých podmínkách montoven, výhled na starobní důchody mizí ve ztracenu se slovy politiků o tom, že lidé místo důchodů mohou sekat trávu, státy předávají pravomoci a suverenitu do Bruselu a cizí státníci nám diktují tvary banánů, zakazují žárovky a diktují počty muslimských migrantů. Někdo by mohl říct, že Německo prohrálo II. sv. válku, ale skoro to vypadá, že vyhrálo tu třetí, která proběhla bez jediného výstřelu. Stačila k tomu korupce a fondy z EU, kterými si Berlín koupil celou Evropskou unii. Naše české školství ovládly cizí fondy a neziskovky financované z ciziny. Nepřítel nám reprogramuje naše vlastní děti, proti nám, rodičům, proti zájmům naší země.

Daniel Herman, Pavel Bělobrádek, Berndt Posselt. Augsburg, červen 2017.

Děti a mládež vítají migranty s otevřenou náručí, indoktrinace z inkluze ve školách způsobuje likvidaci vztahu k vlastnímu národu a historii, naopak je posilován vztah k multikulturalismu a globalizovanému světu bez státních hranic a bez národního ukotvení. Spolu s tím probíhá překreslování historie. Německo relativizuje svoji vinu a roli ve II. sv. válce, podprahově je mládeži v Evropě vysvětlováno, že i němečtí vojáci trpěli, z odsunovaných Němců na konci války jsou vytvářeny oběti zlých Čechů a česká veřejnoprávní média přináší filmy a dokumenty o tom, jak německé rodiny trpěly při vyhánění z Československa. Zemi můžete dobýt zbraněmi, tedy válkou a řízením na 6. prioritě.

Ale stejně tak lze země ovládnout přes média, finance a školství na vyšších prioritách bez jediného tanku a výstřelu. A proč je to tak výhodné? Protože když státní hranice překročí cizí vojska, celý svět může ukázat prstem na agresora. Jenže, když ovládnete v zemi za 30 let veškerá média, která tvoří informační pole a tzv. mediální realitu, když ovládnete veškeré banky v zemi a dokonce i centrální banku, a tyto banky drží dluh všech domácností, občanů dané země a dokonce i státu a státního rozpočtu, a když v této zemi ovládnete výchovu dětí a mládeže skrze ministerstvo školství, a když tyto děti vyrostou, budou sdílet hodnoty agresora a přitom budou plivat na vlastní zemi a pronárodní politiky, které označí za nácky, tak si této invaze a války nikdo nevšimne.
Český četník v táboru Lety, dobové foto.

Co by se stalo, kdyby III. Říše porazila Sovětský svaz a vyhrála válku?


Jak by vypadal náš život, kdyby III. Říše vyhrála II. světovou válku? Pracovali bychom za Uralem, brali bychom směšné mzdy ve srovnání s dělníky v Německu, byli bychom po krk zadlužení, naše plodnost by plánovaně klesala (na 5. prioritě, samozřejmě), rodilo by se nám méně a méně dětí, ze škol by vycházely děti, které by útočily proti symbolům národa a naopak by vyzdvihovaly Říši a souručenství s ní v jednom nerozlučném svazku. Zatímco národ by přežíval jen díky práci a zakázkám pro Říši, kam by proudila většina produkce, loutková vláda by jezdila do Berlína a uctivě prosila místodržitele, aby jim do jejich regionu za Uralem už Berlín neposílal problémové lidi, kteří se vyhazují do vzduchu a páchají terorismus. A Berlín by řekl, že je povinností všech se podělit o tyto dárečky, protože od Říše nelze jenom brát a čerpat dotace, Říši je třeba i něco dát.

Záznam pátečního pořadu o kauze tábora v Letech

Další články