close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Lidé by se neměli bát své vlády, ale vláda by se měla bát svého lidu

Více najdete po kliknutí na další naše blogy:

ers-blog.webnode.cz

ers-blog4.webnode.cz

Únor 2018

Rakouská demokracie.

25. února 2018 v 9:00 | ERS |  Nezávislé iniciativy občanů

Žadatelé o azyl nebudou dostávat žádné peníze. Jejich vlastní hotovost bude při podání žádosti o azyl zadržena na úhradu nákladů (podobně jako v Dánsku a ve Švýcarsku). Skončí snaha o ubytovávání žadatelů o azyl v bytech, ubytováni budou vhromadných zařízeních. Azylové úřady si budou kopírovat obsah mobilních telefon ů žadatelů, aby s jeho pomocí ověřily identitu žadatele a to, zda vypovídá pravdivě o různých okolnostech (např. srováním zachycených lokačních dat s tvrzením žadatele o tom, kudy prošel). Osobám, které vycestují zpět do státu, z nějž "uprchly", bude azylová ochrana ve zrychleném řízení odňata.

Odmítnutí žadatelé mají být důsledně deportováni. Azyl bude - v souladu s původními mezinárodními smlouvami - oddělen od trvalé imigrace a periodicky bude prověřováno, zda stav ohrožení ještě trvá; pokud pominul, bude azylová ochrana ukončena. Žadatelé o azyl se budou muset starat o vlastní domácnost(tj. žádné úklidové a stravovací služby placené daňovým poplatníkem, jak je tomu např. i u nás). Nezletilé manželky budou úředně odděleny od zletilých manželů. Při případném slučování rodinnebudou akceptována nezletilá manželství, nucená manželství a vícenásobná manželství. Kdo opustí Rakousko dobrovolně a za odměnu (Rückkehrhilfe) a následně se ilegálně vrátí, bude souzen za trestný čin (víceméně ekvivalent našeho maření výkonu úředního rozhodnutí).

Téma azylu a imigrace má zůstat jako kompetence rakouského státu, tj. odmítnutí evropských kvót.

Sociální dávky pro osoby, které obdržely azyl, budou zastropovány na poměrně nízké úrovni (aspoň vůči rakouským nákladům na živobytí), a to jak individuálně, tak na rodinu.



Přímá demokracie

Nová koalice se zavázala postupně zavádět do rakouského práva prvky přímé demokracie po švýcarském vzoru. Občané budou mít zákonodárnou iniciativu: nasbírají-li 100 000 podpisů pod návrh zákona, bude muset být projednán v parlamentu se stejnou vahou a ve stejné proceduře, jako by jej navrhla vláda. Příslušní ministři budou mít povinnost se k němu vyjádřit.

S celostátními referendy se počítá jako se závaznými, pokud vítězná strana nasbírá dost hlasů (třetinu všech oprávněných voličů). Vyloučeny mají být mezinárodní smlouvy (ústupek prezidentovi van der Bellenovi). Pokud by parlament neschválil návrh zákona předložený aspoň 900 000 voliči, bude se nezávisle na jeho vůli konat závazné referendum.

Počítá se i se zajímavou "Hlavou 22". Pokud by rakouský parlament odmítl schválit zavedení prvků přímé demokracii nezbytnou dvoutřetinovou většinou hlasů, bude o jejím zavedení vyhlášeno zvláštní jednorázové referendum, k jehož vypsání by měla stačit nadpoloviční většina hlasů v parlamentu.

Na experiment s přímou demokracií jsem velmi zvědav. Rakušané se Čechům podobají mentalitou daleko více, nežli Švýcaři. Rozhodně bude stát za sledování. (Vždyť jsme jim 300 let prznili rasu - je to tam samý Nowotny a Novak, )



Dále bude prozkoumán a přehodnocen zákon o urážce náboženského cítění.

S tímto zákonem bylo v minulých letech spojeno několik kontroverzí. Elisabeth Sabaditsch-Wolff byla pravomocně odsouzena k pokutě 480 Euro za veřejné prohlášení, že islámský prorok Mohamed měl zalíbení v malých dětech (podle muslimské tradice přitom měla Aiša v době prvního manželského styku devět let, takže těžko její tvrzení označit za lživé). Helmut Griese zase dostal pokutu 800 Euro za to, že každý pátek při sekání trávníku posměšně jódloval a napodoboval volání muezzina.

Džihádisté a náboženští extremisté budou vězněni ve zvláštních odděleních věznic, aby neovlivňovali jiné vězně.

Má být vyvinuta maximální snaha o to, aby odsouzení cizinci vykonávali trest odnětí svobody ve své vlasti.


Islám

Do trestního zákoníku budou doplněny příslušné paragrafy a bude zcela zakázáno financování náboženských spolků z ciziny. Islámské školky a školy budou v případě nedodržení závazných předpisů důsledně zavírány.

(To je patrně reakce na loňskou studii vídeňských islámských školek. Ty jsou podle jejího autora důkladně infiltrovány salafisty a jinými radikály, kteří si tak vychovávají novou generaci fanatiků.)


Švýcarsko a jeho obrana.

16. února 2018 v 18:47 | ERS |  Nezávislé iniciativy občanů
Švýcarsko - země se sedmimilionovou populací má armádu o síle 1.365.220 vojáků (údaj z roku 2010). Profesionálních je z nich pouze 3,600 příslušníků letectva, speciálních jednotek a výcvikových instruktorů. Ostatní jsou příslušníci milice. Každý dospělý muž při dosažení věku 19 let "vyfasuje" od státu erární automatickou útočnou pušku SiG 550 nebo SiG 751 a pistoli Glock 21a k ním tisíc kusů nábojů. K tomu kompletní výstroj. Od uniforem, bot, stanu, lopaty až po kolo. Tuto základní výzbroj a výstroj má doma každý voják, který absolvuje základní výcvik v délce 18 až 21 týdnů (podle druhu zbraně). Více než milion tři sta tisíc vojáků jsou Švýcaři schopni mobilizovat do plné bojové pohotovosti během 12 hodin. Což je světový unikát. Pro netrestané muže je služba povinná. Pro ženy je otevřená dobrovolně. Ten, kdo sloužit ve zbrani odmítne nebo nemůže (ze zdravotních důvodů nebo proto, že byl trestán pro úmyslný trestný čin) musí počítat se službou v civilní obraně a dvouprocentní přirážkou k platným sazbám daně z příjmů. Aby platil na ty, kdo slouží vlasti. Kromě základního výcviku se každý Švýcar ve věku 19 až 42 let musí zúčastňovat cvičení nebo bojového nasazení v rozsahu 3 týdnů každý rok. Již druhým rokem se v rámci tohoto systému Švýcaři střídají ve třídenních až týdenních intervalech při ochraně svých hranic. Hranice Švýcarska jsou fakticky obloženy vojáky v palpostech. Zastavují všechny, kteří by chtěli hranici překročit jinde, než je legální hraniční přechod. Každého, kdo by chtěl nelegálně proniknout do Švýcarska "po zuby ozbrojená" skupina vojáků vykáže. A troufám si říci, že by neváhali střílet ani vteřinu. A v případě střelby by za vojákem stál celý národ. Na vlnu migrantů se Švýcaři jako jediní v Evropě začali připravovat již v roce 2012. Jejich zpravodajské služby vyhodnotily toto riziko jako akutní. Což ostatně služby dalších zemí taky. Na rozdíl od nás a celé EU, však Švýcaři jako jediní adekvátně zareagovali. V roce 2012 uspořádali cvičení Stabilo Due v rámci něhož cvičně uzavřeli hranice s Francií. Tehdy Francie vznesla diplomatickou cestou protestní nótu. Z níž si ovšem Švýcaři nic nedělali. V roce 2013 již cvičili uzavření veškerých hranic v rámci akce Duplex Barbara. Opět za hlasitého brblání - tentokrát z Bruselu, že to narušuje Schengenský prostor jehož je Švýcarskou součástí. A pak to přišlo. V roce 2014 se počet ilegální imigrantů proudících ročně do Evropy přehoupl do statisícových hodnot. V rámci série cvičení Conex
Švýcaři zřídili soustavu palpostů, které jsou schopny pokrýt palbou celou hranici. Když loni na pozvání německé kancléřky Merkelové vyrazili do Evropy miliony imigrantů, tak Švýcaři přešli na trvalé střežení hranic. Všichni příslušníci armády se při tom střídají. Brusel a okolní státy raději "drží hubu". Protože mají svých starostí dost. Právě s těmi miliony migrantů, z nichž mnozí znásilňují, kradou a vraždí. Švýcaři se nespoléhají ani na EU ani na NATO, ale pouze sami na sebe. A svoji zemi si brání. Ukazuje se, že obě uvedené organizace jsou v tomto ohledu k ničemu. EU, která chce všechny občany v rámci nové směrnice odzbrojit, je spíše na škodu. Jedině švýcarská cesta se ukázala jako účinná. Ano, je drahá. Švýcaři dávají na obranu 1% svého HDP, které je ale šestkrát vyšší než to naše. Ale dávají do toho hlavně sebe a svůj čas. Asi jako jediní v Evropě totiž chápou, že nikdo jiný to za ně neudělá. Každý Švýcar se zapojuje. Protože žádný z nich nechce, aby jim kdokoli nezvaný přišel vykrást dům nebo znásilnit ženu či dceru, tak se střídají, aby je vůbec nepustili do země. Jiná účinná cesta není. Je ale pravda, že tam nemají žádného Sobotku, Prouzu, Dienstbiera, Šabatovou, Stropnického, Pelikána nebo Merkelovou. Nebo možná právě proto je tam nemají. A mají doma klid !!!!

Pravda o táboře Lety.

12. února 2018 v 13:12 | ERS |  Nezávislé iniciativy občanů

Důkaz: Lidové noviny v únoru 1939 přinesly článek o zřízení kárných pracovních táborů pro ty, kteří se vyhýbají práci. Článek z dob II. Republiky by dnes byl asi označen za xenofobii a rasismus. Co se v něm píše? Prohráli jsme III. světovou válku a ani o tom nevíme, že vůbec proběhla?


Několik čtenářů Aeronetu nás upozornilo do redakce na novinový archiv Lidových novin z roku 1939, konkrétně z února onoho roku. Dne 16. února 1939 [1] uvedly Lidové noviny krátký článek o tom, že Beranova vláda pověřuje Ministerstvo národní obrany vytvořením kárných pracovních táborů, do kterých budou umisťováni ti, kteří se vyhýbají práci, potulují se bez trvalého bydliště po republice a žijí jako povaleči. Článek je jedním z hlavních klíčových důkazů o tom, že vznik táborů jako byl tábor Lety spadal plně do sféry nápravných zařízení pro ty, kteří v těžkých dobách II. Republiky nechtěli pracovat. Lidové noviny z té doby jsou děsivým obrazem stavu republiky po Mnichovu 1938, kdy celá okleštěná republika čelil největší uprchlické vlně ve svých dějinách, uprchlické vlně vytvořené z vlastního obyvatelstvo, které bylo vyhnáno z oblasti Sudet. Vztek a nenávist se probouzí v mnoha lidech při pohledu na dnešní některé politiky, kteří nemají problém zavítat na Sudetoněmecké slavnosti, oslovit sudetské Němce slovy "drazí krajané" a sednout si do první řady po pravici šéfa Sudetoněmeckého landsmančaftu Berndta Posselta.

Sudetoněmecké slavnosti v Augsburgu, červen 2017. Zprava: Berndt Posselt, Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL), Daniel Herman (KDU-ČSL), Daniel Korte (TOP09) a Zdeněk Bezecný (TOP09). Zdroj zde.

V článku Lidových novin se zrcadlí stav tehdejší společnosti, která stála v historických událostech jen několik kroků od zániku vlastního národa. Bohužel, ta doba se nám opět vrátila. Naše země dnes stojí před zánikem našeho státu, před zánikem vlastních státních hranic, vlastní suverenity, stále více a více pravomocí předávají české politické elity cizincům, do zahraničí, do Bruselu a k rukám novodobých místodržitelů veškeré moci v České republice. Neustále slyšíme, že musíme směřovat na západ. Před rokem 1989 jsme slyšeli jiného heslo, "Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak." Mnoho pamětníků si vzpomíná, že po smrti Leonida Brežněva zmizela v Československu druhá část tohoto hesla, konkrétně "a nikdy jinak", prostě heslo se zkrátilo a zůstalo jenom "Se Sovětským svazem na věčné časy". Bylo to znamení, že éra Sovětského svazu se nachyluje. Takže i tehdy jsme někam směřovali, na východ. Je to prokletí českého národa, který neustále hledí někam ven a chce někam směřovat namísto toho, aby hleděl dovnitř, na sebe, na svoji zemi, na své zájmy, na svoji vlast a budoucnost postavenou na vlastní odvaze a suverenitě. A co napsali Lidové noviny v roce 1939?

Kárné pracovní tábory - Nikoli koncentrační tábory (LN)


Ks - Praha, 15. února: Z podnětu předsedy vlády Berana vypracuje ministerstvo národní obrany nařízení o kárných pracovních táborech. Budou do nich posíláni ti, kteří v normálních pracovních táborech hrubě porušují kázeň, a ti, kdo se notoricky vyhýbají pravidelné práci, jako cikáni, tuláci, řemeslní žebráci a povaleči. Okruh osob, které budou zařaděny do kárných táborů, bude v nařízení přesně vymezen. Do kárných táborů nebudou posíláni provinilci političtí, čili nejde tu o zřizování koncentračních táborů v obvyklém smyslu.

Článek LN o kárných táborech ze dne 16. února 1939.

Tento dobový tisk jasně vyvrací veškeré dnešní lži a propagandu neziskového sektoru, který se snaží tábor v Letech historicky přepsat na tábor koncentrační a vytvořit tak z cikánského etnika oběť genocidy za II. sv. války. Stejně tak je dnes možné spatřit, že veškerá pozornost a historická souvislost tábora Lety je v médiích vztahována jen k období od druhé poloviny roku 1942, kdy ovšem provoz všech kárných táborů na území Protektorátu byl ovlivněn zběsilým vražděním a mstou německé moci na českém obyvatelstvu v rámci 1. a 2. vlny Heydrichády. Stejně tak po atentátu na Říšského zastupujícího protektora došlo k úvahám o urychlení plánů na konečné řešení slovanské otázky, kdy část nespolupracujícího českého obyvatelstva měla být už v polovině roku 1943 přesidlována na východ na území Ukrajiny a Ruska, kde měl český národ pracovat na rozlehlých polích na Ukrajině a na Donbasu, protože Adolf Hitler chtěl, aby průmyslová výroba byla přesunuta blíže těžebním zdrojům železné rudy, uhlí a dalších nerostů.

Německo prohrálo II. sv. válku, ale rádo by vyhrálo tu, kterou vede dnes v rámci projektu Das neue Europa


Po porážce Sovětského svazu měl být aktivován tzv. Generalplan Ost na přestěhování všech neárijských ras za Ural, kde měly slovanské národy pracovat jako otroci. Je ovšem děsivé zjištění, že dnes slovanské národy pracují v EU za čtvrtinové mzdy úplně stejně, v otrockých podmínkách montoven, výhled na starobní důchody mizí ve ztracenu se slovy politiků o tom, že lidé místo důchodů mohou sekat trávu, státy předávají pravomoci a suverenitu do Bruselu a cizí státníci nám diktují tvary banánů, zakazují žárovky a diktují počty muslimských migrantů. Někdo by mohl říct, že Německo prohrálo II. sv. válku, ale skoro to vypadá, že vyhrálo tu třetí, která proběhla bez jediného výstřelu. Stačila k tomu korupce a fondy z EU, kterými si Berlín koupil celou Evropskou unii. Naše české školství ovládly cizí fondy a neziskovky financované z ciziny. Nepřítel nám reprogramuje naše vlastní děti, proti nám, rodičům, proti zájmům naší země.

Daniel Herman, Pavel Bělobrádek, Berndt Posselt. Augsburg, červen 2017.

Děti a mládež vítají migranty s otevřenou náručí, indoktrinace z inkluze ve školách způsobuje likvidaci vztahu k vlastnímu národu a historii, naopak je posilován vztah k multikulturalismu a globalizovanému světu bez státních hranic a bez národního ukotvení. Spolu s tím probíhá překreslování historie. Německo relativizuje svoji vinu a roli ve II. sv. válce, podprahově je mládeži v Evropě vysvětlováno, že i němečtí vojáci trpěli, z odsunovaných Němců na konci války jsou vytvářeny oběti zlých Čechů a česká veřejnoprávní média přináší filmy a dokumenty o tom, jak německé rodiny trpěly při vyhánění z Československa. Zemi můžete dobýt zbraněmi, tedy válkou a řízením na 6. prioritě.

Ale stejně tak lze země ovládnout přes média, finance a školství na vyšších prioritách bez jediného tanku a výstřelu. A proč je to tak výhodné? Protože když státní hranice překročí cizí vojska, celý svět může ukázat prstem na agresora. Jenže, když ovládnete v zemi za 30 let veškerá média, která tvoří informační pole a tzv. mediální realitu, když ovládnete veškeré banky v zemi a dokonce i centrální banku, a tyto banky drží dluh všech domácností, občanů dané země a dokonce i státu a státního rozpočtu, a když v této zemi ovládnete výchovu dětí a mládeže skrze ministerstvo školství, a když tyto děti vyrostou, budou sdílet hodnoty agresora a přitom budou plivat na vlastní zemi a pronárodní politiky, které označí za nácky, tak si této invaze a války nikdo nevšimne.
Český četník v táboru Lety, dobové foto.

Co by se stalo, kdyby III. Říše porazila Sovětský svaz a vyhrála válku?


Jak by vypadal náš život, kdyby III. Říše vyhrála II. světovou válku? Pracovali bychom za Uralem, brali bychom směšné mzdy ve srovnání s dělníky v Německu, byli bychom po krk zadlužení, naše plodnost by plánovaně klesala (na 5. prioritě, samozřejmě), rodilo by se nám méně a méně dětí, ze škol by vycházely děti, které by útočily proti symbolům národa a naopak by vyzdvihovaly Říši a souručenství s ní v jednom nerozlučném svazku. Zatímco národ by přežíval jen díky práci a zakázkám pro Říši, kam by proudila většina produkce, loutková vláda by jezdila do Berlína a uctivě prosila místodržitele, aby jim do jejich regionu za Uralem už Berlín neposílal problémové lidi, kteří se vyhazují do vzduchu a páchají terorismus. A Berlín by řekl, že je povinností všech se podělit o tyto dárečky, protože od Říše nelze jenom brát a čerpat dotace, Říši je třeba i něco dát.

Záznam pátečního pořadu o kauze tábora v Letech

Halík a jeho podvody.

11. února 2018 v 17:53 | ERS |  Nezávislé iniciativy občanů



Podvodný student Halík: Čtyři (tituly) v jednom. Byl oceněn Ústavem pro ateismus! Vyloučen ze studia v Římě. Ani v Polsku neabsolvoval - ale má titul. Proč Etická komise UK kryje podvody "černého" kněze?


16. 12. 2017



Otakar Jelínek - docent Univerzity Karlovy - shrnuje svá zjištění ohledně podvodů a machinací s akademickými tituly Tomáše Halíka, a ukazuje tak "hodnoty", které vyznává tento miláček médií, jenž se patrně podvodně vydává i za katolického kněze

V následujícím textu podávám shrnutí mých poznatků, týkajících se vzdělání a titulů Mons. prof. PhDr Tomáše Halíka, ke kterým jsem dospěl po několika letech pečlivého studia dostupných dokumentů, s nimiž jsem měl možnost postupně se seznamovat a udělat si z nich výpisky. Přitom mi velmi pomohla má částečná znalost italštiny i latiny, neboť relevantní dokumenty jsou psány v těchto jazycích.



"Kádrikulum" vitae


Po sametové revoluci strávil Mons. Halík nějakou dobu v Římě, kde v úterý 11. února 1992 obhájil v češtině před komisí složenou z profesorů K. Skalického, Karla Vrány a Stanislava Grygiela licenciátskou práci z oboru teologie. Práce nese název: "Víra a kultura v soudobé české společnosti. Pokoncilní vývoj v reflexi časopisu Studie". S týmž datem byl Tomáši Halíkovi udělen Lateránskou universitou v Římě diplom licenciáta teologie Th.Lic. (summa cum laude 90-90). Připomínám, že tento starobylý titul licenciáta odpovídá z hlediska dnešního trojstupňového, tj. bakalářského, magisterského a doktorského vysokoškolského studia hodnosti bakalářské. Bezprostředně po své obhajobě licenciátského titulu se student Halík zapsal dne 13. 2. 1992 na Teologické fakultě Papežské Lateránské University (PLU) k dvouletému studiu na dosažení doktorátu.

Po návratu do Prahy provedl Halíkovi na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy Dr. Šplíchal nostrifikaci jeho římského licenciátského titulu. Navíc Halíkovi na MŠMT vydal dne 24. dubna 1992 ředitel odboru vysokých škol na MŠMT doc. RNDr Jozef Nagy, CSc. pod č. j. 16 413/92-30 nostrifikační doložku, v níž se praví: "Držiteli byl přiznán akademicko-vědecký titul 'doktor' ve zkratce 'Dr'". Tímto způsobem byl Halíkovi na MŠMT jeho původní bakalářský titul licenciáta teologie ze Říma protizákonně povýšen na titul doktorský, jenž dle vysokoškolského zákona náleží výlučně absolventům doktorského studia. Proti nezákonnosti vydání této nostrifikační doložky se ohradil dopisem z 18. 5. 1992 č. j. 506/92 tehdejší děkan katolické Teologické fakulty UK.

Ve stejné době muselo na Fakultě sociálních věd Karlovy university probíhat habilitační řízení, neboť Mons. Halík byl již dne 21. května 1992 promován za rektora prof. Radima Palouše v Karolinu na docenta sociologie. Halíkova habilitační práce nese název: "Katolická kultura a společnost po 2.vatikánském koncilu." Společně s Halíkem jsme toho dne byli promováni také já, tehdejší ministr financí Václav Klaus i pozdější děkan lékařské fakulty prof. Š. Svačina. Byla to jedna z prvních promocí, kde byli promováni starší akademičtí pracovníci, jimž byl za minulého režimu z politických důvodů zastaven postup.




Držte si klobouky...


V roce 1992 byl Tomáš Halík akademicky mimořádně činný, neboť ještě na podzim 13. října téhož roku proběhla na Papežské teologické fakultě v polské Wroclawi rozprava o práci, kterou tam Halík předložil k "habilitacji", což dle polských zákonů je vyšší akademický stupeň získávaný po doktorátu. Tématem jeho wroclavské "habilitacje" bylo: "Katolická kultura a česká společnost po II.vatikánském koncilu".

Ještě na konci téhož roku 17. 12. 1992 sděluje děkan Teologické fakulty Papežské Lateránské university Mons. Ignazio Sanna (nynější arcibiskup a metropolita oristánský na Sardinii) profesoru Ignacy Decovi, děkanu Papežské Teologické fakulty ve Wroclavi (nynějšímu sídelnímu biskupovi v polské Swídnici), že rev. Halík získal na wroclavské fakultě doktorát teologie za stejnou práci, za kterou mu byl předtím udělen licenciátský titul v Římě, -"che rev. Halik ha conseguito presso codesta Facolta Theologica il dottorato in theologia con la stessa tesi che é stata presenata e difesa per il coseguimento della licenza in Theologia nella Facoltá di Theologia della P.U.L."

Tento fakt byl rovněž příčinou toho, že student Halík byl tehdy v Římě z dvouletého studia k dosažení doktorátu na papežské Lateránské universitě vyloučen. O tom podrobně informoval v dopise ze dne 8. února 1993 Mons. prof. Karel Skalický ze Říma děkana pražské katolické Teologické fakulty: "náš student Tomáš Halík dosáhl doktorátu teologie a zároveň i jeho habilitace v prosinci 1992 na Papežské theologické fakultě ve Wroclawi prací, která byla doporučena dvěma oponentskými posudky, a to prof. Zdeňka Neubauera z katedry Filosofie přírodních věd Přírodovědecké fakulty UK a Mons. dr. Karla Vrány z Vaší theologické fakulty. Student tudíž nemůže být zapsán k dosažení jednoho a téhož doktorátu na dvou různých fakultách.

K vlastní Halíkově práci Mons. prof. Skalický sděluje:…kromě toho vyplývá z oponentských posudků, že jde o tutéž práci, kterou tenkrát student Halík pod mým vedením jako prvního relátora a pod vedením prof. K. Vrány, prof. S. Grygiela jako druhého a třetího relátora, a kterou obhájil jako licenciátní práci z oboru teologie v úterý 11. 2. 1992 před komisí složenou z profesorů K. Skalického, Karla Vrány a Stanislava Grygiela. Práce nese název: 'Víra a kultura v soudobé české společnosti. Pokoncilní vývoj v reflexi časopisu Studie.'

Jak je patrné, mons. Karel Vrána, druhý relátor Halíkovy licenciátní práce na Papežské lateránské universitě, byl zároveň relátorem této práce podané T.Halíkem k dosažení doktorátu z theologie i jeho habilitace na Papežské theologické fakultě ve Wroclawi. Musel tedy vědět, že jde o jednu a tutéž práci, kterou T.Halík dosáhl licenciátu v Římě a doktorátu i jeho habilitace ve Wroclawi.

Pokud pak jde o docenturu University Karlovy, kterou P. PhDr. Tomáš Halík získal 14. 12. 1992, jak praví oznámení, i tu dosáhl svou licenciátní prací z theologie: Víra a kultura v české společnosti. A tak jednou licenciátní prací z theologie v Římě dosáhl doktorátu z theologie a jeho habilitace ve Wroclawi a docentury na sociologické fakultě v Praze."

V přesvědčení, že je mou povinností informovat Vás o těchto záležitostech týkajících se dvou příslušníků profesorského sboru Vaší theologické fakulty, se Vám poroučím.

Svědectví z Wroclawi


Mons. Ignazio Sanna i Mons. prof. Skalický ve svých dopisech neuvádějí přesně, co znamená v Polsku titul dr. hab., že to je totiž stupeň, jenž odpovídá našemu docentovi, a tato hodnost je udělována uchazeči až po dosažení vědeckého doktorátu na základě rozpravy. Také se v Polsku uvádí před jménem a nikoliv za jménem, podobně jako u nás titul "doc".

To potvrzuje též sdělení děkana Dece ze dne 13. února 1993 děkanovi Teologické fakulty v Praze, že: "13. Oct. 1992 si e svolta la discussione della sua tesi (Halíkově) di "habilitacja" (cioé, il grado academico ottenuto dopo il dottorato), di cui il tesi era: 'Katolická kultura a česká společnost po II.vatikánském koncilu'".

Uvedená fakta dle mého soudu vysvětlují, proč byl Halíkovi ve Wroclawi vystaven diplom dr. hab. teologie teprve 29. 9. 1994, tj. až po dvou letech od jeho habilitační rozpravy. Přitom je ovšem v tomto diplomu uveden pouze Halíkův "malý" doktorát filosofie, získaný v roce 1972 za jeho rigorózní, tedy nikoliv disertační práci, která tehdy byla oceněna Ústavem pro atheismus (!).

V roce 1996 na dotaz děkana katolické Teologické fakulty Karlovy university stran Halíkova doktorátu ve Wroclawi podává v latině děkan Dec následující důležité písemné svědectví:

"Ad questionem Rev. Decani Facultatis S.Theologiae Universitatis Pragensis hisce litteris testatur Rev. Dominum Tomas Halík, sacerdotem Archidioeceseos Pragensis, Doctorem in Philosophia atque Licentiatum in S.Theologia, in nostra Pontificia Facultate Theologica in Wroclaw numquam theologica postgradualia tertii cycli ad normam Ap. Const. Sap. Chr. Art 50 §1 absolvisse neque ad gradum academicum Doctoris in S.Theologia hic promotum esse.

Datum in Wroclaw die 8. Oct. 1996. Ks.prof. dr. hab. Ignacy Dec. Rektor PFT we Wroclawiu."

Což přeloženo ze vznešené latiny do prosté češtiny znamená, že Mons. Halík ve Wroclawi neabsolvoval žádné doktorské studium, ani zde nebyl promován do hodnosti doktora teologie!



Čtyřnásobný podvod


Titul "doktor" (Ph.D.) byl pro absolventy doktorských studijních programů v ČR zaveden roku 1998 zákonem č. 111/1998 Sb. (zákon o vysokých školách) po vzoru anglosaského světa. V předchozím období, v letech 1990 - 1998, byl jeho obdobou stejný doktorský titul, tedy "doktor" (ve zkratce Dr.), v tomto období se jednalo dle zákona o standardně tříleté "postgraduální studium", nikoliv o "doktorský studijní program".

Nový zákon umožňoval, aby absolventi přechozího tříletého postgraduálního studia s titulem Dr. za jménem požádali o změnu tohoto titulu Dr. na nově zavedený Ph.D. Této změny v legislativě dle mého soudu obratně využil v roce 2006 i Mons. Halík, když rektora Prof. Hampla požádal o vydání osvědčení k užívání titulu Th.Dr. za jménem. Přitom očividně musel profesorovi Hamplovi předložit svou pochybnou nostrifikační doložku, kterou získal na MŠMT v roce 1992, čímž byl tehdejší rektor prof. Hampl oklamán.

V důsledku všech uvedených machinací s akademickými tituly se Mons. Halíkovi podařilo podvodně získat čtyři akademické hodnosti a to 1) licenciáta teologie v Římě, 2) docenta sociologie v Praze , 3) docenta praktické teologie ve Wroclawi a nakonec i Hamplovou nostrifikací 4) doktora teologie Th.D. - a to na základě pouhé jediné práce, obhájené v Římě v roce 1992, která je navíc již dle svého názvu charakteru spíše žurnalistického. Co do akademických podvodů je to výkon jistě hodný obdivu. Zůstává smutným faktem, že Karlova univerzita na má předchozí upozornění prorektorovi pro kvalifikace i Etické komisi nebrala zřetel a tím Halíkovy podvody z nepochopitelných důvodů kryla.

Paměť Vitáskové.

9. února 2018 v 21:07 | ERS |  Reforma společnosti
1
Solární baroni, vraždy, politické krytí, ochranka se samopaly. Vrazi v talárech. Odhalený stamiliardový tunel. Bojovnice za levnou elektřinu Vitásková před kamerou PL
9. 9. 2017 19:34
HORKÉ TÉMA Česká justice i policie fungují na objednávku politiků a mafie, nevinného člověka klidně zničí. V pořadu TV ParlamentníListy.cz to řekla bývalá šéfka Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková. Velmi dobře prý zná jména viníků stamiliardového solárního tunelu. Z některých vyjádření až mrazí. Přesvědčte se sami.
Koncem července skončilo šestileté působení Aleny Vitáskové v čele Energetického regulačního úřadu. Za ty roky si zažila hodně, možná víc než si kdokoli z nás umí představit.
Kvůli zákonné podmínce nyní nesmí rok v energetice působit. Nudit se však rozhodně nebude. "Ve své celoživotní práci chci pokračovat. Na všech pozicích jsem pracovala pro náš národ, pro české občany, a proto jsem založila Institut Aleny Vitáskové, který se věnuje podpoře lidských práv a svobod," zmínila v úvodu interview Vitásková.
Brzy jí vyjdou další knihy - druhý díl trilogie Solární baroni bude mít podtitul "Příprava mé vraždy" a třetí závěrečný díl ponese název "Vrazi v taláru".
Babiš byl vydán. Kolik dostane dle vás hnutí ANO v podzimních volbách?
"Rok jsem měla naříženou policejní ochranu. Nežádala jsem ji, nechtěla jsem to. Když mi vyhrožovali, nechodila jsem nikam plakat, že se bojím. Dostala jsem ji nařízenou v noci z ničeho nic a tři měsíce byla zostřená, že se mnou jezdili se samopaly, hlídali bydliště, nonstop jsem měla ochranu. Ztratila jsem soukromí i program, protože jsem měla přísně nařízeno, kam můžu a nemůžu jít. Takže se něco muselo dít. Není
2
legrace, když s vámi spadne výtah," prozradila s tím, že výtah prý spadl s jejím přítelem.
V prvním dílu knihy Vitásková píše, že solární byznys je spojen nejen s nenažraností, politickou a justiční podporu, ale i s vraždami. "Už byl kvůli tomuto někdo zavražděn?" zněla otázka na Alenau Vitáskovou.
"Čtěte druhý díl mé knihy. A vražd je tady málo? Někdo se třeba 'zasebevraždí' sám dvaceti sedmi ranami a pak se ještě třeba zastřelí. Ubodá se, pak ubodaný zajde do sklepa a tam se zastřelí," narážela na to, že mnohé případy uzavřené jako sebevraždy mohly probíhat úplně jinak.
Krajský soud v Brně poslal nepravomocně Vitáskovou na osm a půl roku do vězení. Stalo se tak oni v únoru s tím, že už při samotném průběhu soudního řízení byla celá řada pochybností. Tehdejší šéfka ERÚ je podle soudu vinna z nezákonného udělení licencí dvěma solárním elektrárnám na Chomutovsku. Vitásková svou vinu od počátku důrazně odmítá. Do úřadu nastoupila až sedm měsíců po udělení uvedených licencí.
Proč byla podle svých slov odsouzena?"Protože jsem nic neudělala. Protože jsem poukázala na tunel. Protože vadím systému. Protože jsem poukázala na nesmyslně vysoce nastavené výkupní ceny pro solární elektrárny. Zastavila jsem další podpory a tím jsem ušetřila dohromady asi 700 miliard korun a ty někomu chybějí. Ty peníze někdo chtěl a ten někdo je nedostal, takže Vitásková začala vadit," uvedla v pořadu Horké téma.
"Část policie, státních zástupců a soudců skutečně tak musí fungovat," sdělila na otázku, zda se v Česku soudí na objednávku politiků a mafie. "Protože já jsem skutečně vůbec nic neudělala. Já 43 let poctivě pracuji, poukázala jsem na tunel a pak se to se mnou jen vezlo. Jsem souzena ve vykonstruovaném procesu," podotkla.
Jeden člověk v celém jejím procesu už prý mrtvý je. "Jeden z obžalovaných ten útok nepřežil, před pár týdny zemřel na rakovinu. Tohle se stane u mnoha stíhaných lidí. Uštvou vás tak, že rodina tím trpí nejvíc, část blízkých přátel a vy sám to odnesete zdravím," pokračovala.
Kdo za to všechno může? Kdo jsou viníci solárního tunelu? Kdyby někdo chtěl viníky najít, umí je označit. "To ale nikdo nechce, jinak by to nebyl problém. Má to politické krytí. V současné době nastoupila na ERÚ
3
místo mě coby předsedkyně rada a do ní se vracejí lidé, kteří u toho byli a nastavovali vysoké výkupní ceny."
Sama prý dobře ví, kdo viníci jsou. "Samozřejmě, já toho vím víc, než si můžete představit. Záležitost je velmi komplikovaná, píšu o politicko-lobbistických skupinách, které zasahují do všech sfér. Doporučila bych zdravici pana prezidenta, kterou posílal na křest mé první knihy. Pan prezident tam píše, kam sahá moc solární mafie," uvedla.
"Určitě ne, já bych ráda ještě odjela domů a šla venčit psa," reagovala na otázku, zda může jmenovat konkrétní jména. Naznačila ovšem, že by se to mohlo týkat dvou bývalých ministrů, Milana Urbana z ČSSD a Martina Bursíka od Zelených.
Závěrem se Alena Vitásková vyjádřila k případu Andreje Babiše, kterého chce policie trestně stíhat kvůli případu Čapí hnízdo.
"Kauzu znám z médií. Na základě vlastních zkušenosti si to dokážu živě představit a skutečně mi je velmi líto jak pana Babiše, tak pana Faltýnka, protože pokud to půjde tímto směrem a pokud politická objednávka existuje, tak to směr neztratí, tak je čeká tisíce bezesných nocí, tisíce přemýšlení proč, pokud se skutečně nic nestalo. Čeká je hrůza, kterou si oni nedokážou vůbec představit. I kvůli tomu jsem založila institut," dodala ve studiu TV ParlamentníListy.cz Alena Vitásková.

Bude potrestán Schwarzenberg????

8. února 2018 v 3:27 | ERS |  P-R-O



Trestní oznámení na Karla Schwarzenberga

Uvidíme, jak se naše spravedlnost postaví k řešení tohoto případu, očekáváme nejvyšší pozornost od Nejvyššího státního zástupce ČR.

Můžete okopírovat, podepsat a poslat. Každý kdo cítí povinnost potrestat zločince, který svými činy ublížil nejen českému a slovenskému lidu, ale potažmo celému světu, jako poslíček Iluminátů za zničení planety.







Nejvyšší státní zastupitelství ČR

Jezuitská 4

650 55 Brno



Věc: Trestní oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin ve smyslu § 309 , § 310 odst. 1, 2, § 311 odst. 1,2,3 , § 312 odst. 1,2, § 313 a § 314 odst. 1,2,3 a § 315 odst. 1,2,3 zákona č.40/2009 Sb.

V souladu s výše uvedeným zákonem č.40/2009 ve smyslu § 309, 310, 311, 312, 313 a 315 podáváme na Karla Schwarzenberga celým jménem Karel Jan Nepomuk Josef Norbert Bedřich Antonín Vratislav Menas kníže ze Schwarzenbergu, nar.10.prosince 1937 v Praze, poslance parlamentu České republiky, prostřednictvím Nejvyššího státního zastupitelství

TRESTNÍ OZNÁMENÍ

pro důvodné podezření ze spáchání trestných činů podle výše uvedených paragrafů trestního zákona č.40/2009 České republiky.

Odůvodnění:

Jmenovaný se uvedených činů měl dopouštět dlouhodobě již od roku 1993, zvláště pak dne 8. července 2008 podpisem základní česko-americké smlouvy o vybudování vojenského zařízení na území České republiky, kde shledáváme skutkové naplnění podstaty trestného činu v pokusu zneužití pravomoci veřejného činitele, kdy veřejný činitel "nesplní povinnost vyplývající z jeho pravomoci", kdy povinností vyplývající z pravomocí člena vlády ČR je hájení zájmů České republiky a rozhodování v zájmu českého lidu. Jmenovaný se měl aktivně podílet na prosazení tohoto záměru Spojených států amerických- umístění monitorovacího zařízení s raketovou základnou na našem území, a to proti všeobecné vůli lidu ČR. Toto zařízení by se mohlo stát kdykoliv cílem vojenského úderu cizích států proti USA. Mohla by tím být přímo ohrožena bezpečnost s životy obyvatel ČR a v konečném důsledku svrchovanosti státu.

Občan ČR, který je podezřelý z naplnění skutkové podstaty trestného činu vlastizrady je ten, který "ve spojení s cizí mocí nebo cizím činitelem spáchá trestný čin rozvracení republiky, a způsobí-li takovým činem rozsáhlou škodu velkého rozsahu, nebo jiný zvlášť závažný následek.", § 309 odst. 1 a odst. 2 zákona č.40/2009

Dále jmenovaného podezříváme ze zneužití funkce ministra zahraničních věcí ČR a člena vlády ČR z naplnění trestného činu ve smyslu § 310 odst.1 a odst.2,a)d), neboť nadřazoval zájmy cizích států na úkor bezpečnosti, celistvosti a hospodářsko-politickým zájmům ČR.


Jako poslanec TOP 09 Parlamentu ČR podněcoval ke vzpouře proti legitimně zvolené ukrajinské vládě, svou osobní účastí na Majdanu, podporou teroristických skupin a podněcování ke vzpouře ukrajinských občanů se spolupodílel na současné situaci, kdy jsou již tisíce mrtvých civilistů a tím došlo k bezprostřednímu bezpečnostnímu ohrožení naší země, i dalších zemí světa. Domníváme se proto, že tímto činem byla naplněna skutková podstata trestného činu ve smyslu § 311 odst. 1. , odst. 2. odst. 3 ve smyslu § 312, § 313 a 315 odst.1.,a odst.2.a)b) zákona č.40/2009 Sb.

Za zneužití zastupování státu shledáváme zejména podezření z naplnění skutkové podstaty trestného činu § 315 odst.1.,odst.2. a),b). v tom, že v době, kdy zastával funkci ministra zahraničních věcí České republiky, zúčastnil se utajených schůzek s členy cizích mocností a sám veřejně prohlásil, že se na nich rozhodovalo i o vojenských zásazích, takže šlo o velice závažná rozhodnutí. Domníváme se, že jako občan, který zastával vysokou politickou funkci ministra zahraničních věcí bez souhlasu občanů a zastupitelů parlamentu ČR vyhlásil nezávislost Kosova. Dále používal ke svým soukromým účastem na Trilaterální komisi /soukromá organizace/ státní prostředky k tomu, aby se spolupodílel na rozhodnutí války v Jugoslávii

viz:

Zločiny "Humanitárního bombardování" na kterém měl K. S. lví podíl a podpora zločineckého drogového kartelu ovládající dnešní Kosovo, které K. S. uznal jakožto Ministr Zahraničí bez jakéhokoliv mandátu, zapojení K.S. do válečných zločinů a zločinů proti lidskosti (používání zakázaných kazetových bomb atd.)




celý, původně na ČT zakázaný dokument zde:





Konkrétní výroky jmenovaného, týkající se výše uvedeného, jsou obsahem přiloženého textu se seznamem odkazů na články a videodokumenty.

Žádáme o předběžné opatření okamžitě odvolat výše jmenovaného ze všech politických funkcí České republiky a vydat parlamentem ČR k trestnímu stíhání.



Datum:




Podpis:____________________________________




Adresa:______________________________________________________________________________________




___________________________________________________________________________________






Důkazy:



1) Účast na Majdanu, podpora teroristických skupin, podněcování ke vzpouře

Podpora hnutí směřujících k potlačení práv a svobod a to i v zahraničí








2) Jugoslávie - rozhodnutí v Trilaterální komisi, uznání Kosova bez souhlasu parlamentu




3) Jel na Trilaterální komisi (soukromá organizace) za státní peníze z peněz ministerstva zahraničí -zpronevěra, zároveň jednání jakožto ministr - křivá přísaha při převzetí funkce ministra, poslance a člena vlády a přitom jednal - střet zájmů






4) Účast na Bilderbergu 2008, střet zájmů, vlastizradné jednání




5) Sabotáž a vlastizrada ve věci radaru v Brdech, podepsal smlouvu s USA bez souhlasu parlamentu - bylo již zamítnuto TO od Martin Kadrman




6) Korupce při restitucích podvodné restituce jeho vlastního majetku, krom toho jeho otec spolupracoval s nacisty - nemá právo na restituce - navíc veřejně to přiznal (zdroj:článek "hříchy Karla Schwarzenberga") - nemá nárok, majetek byl znárodněn před 28.únorem 1948 (den znárodnění) takže se na majetky Schwarzenbergů restituce nevztahují.








8) Církevní restituce - dále údajný úplatek 5 miliard Kč - žádost o prošetření




9) Korupce na ministerstvu zahraničních věcí 2013 - odloženo - řešeno přes Janečkův protikorupní fond








10) Podpora válečných zločinů Izraele - viz operace lité olovo, bombardování Gazy





11) Schvalování válečných zločinů Ukrajinské vlády







12) Zavlékání státu do války





JUSTICE, SPÍŠE MAFIE.

2. února 2018 v 21:36 | ERS |  P-R-O

čtvrtek 1. února 2018

KRÁL JUSTICE JE NAHÝ !



Předseda vlády v demisi Andrej Babiš a prezident republiky Miloš Zeman vyvolali pozdvižení, když veřejně připustili, že u nás lze objednat trestní stíhání. Podobná jsou tvrzení Aleny Vitáskové, dne 17.ledna 2018 zproštěné olomouckým vrchním soudem obžaloby. Všichni tři společně mi připomínají dítě z Andersenovy pohádky Císařovy nové šaty, které se neostýchalo vykřičet do světa pravdu, že král je nahý.


Někteří veřejní činitelé reagovali podrážděně, vyčítajíce zmíněným "výtržníkům", že podrývají důvěru veřejnosti v justici. Ve vřavě, která se rozpoutala, si patrně nikdo nevzpomněl, že jejich předchůdcem ve zpochybňování justice byl bývalý ministr spravedlnosti Pavel Rychetský, dnes předseda Ústavního soudu ČR. Byl dokonce drsnější než oni, neboť se přímo vyjádřil ke kauze pravomocně odsouzeného Jiřího Kajínka tak, že v borských zatáčkách asi nestřílel on, ale policisté. Sotva by někdo mohl namítat, že Pavel Rychetský nerozuměl věci, o které mluvil a od jeho názoru k projevům "výtržníků" je velmi blízko. Nejsou tedy prvními pochybovači. Tato okolnost dodává jejich výrokům na vážnosti.


Proti výrokům "výtržníků" se ohradil nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, který se cítí být strážcem zákonnosti, povýšeným nad všechny ostatní státní činitele, a proto dost silným na to, aby směl peskovat ústavní činitele, stojící v hierarchii státních orgánů vysoko nad ním. Jako laik, dlouhodobě sledující problematická trestní řízení, si troufám tvrdit, že se Pavel Zeman hluboce mýlí, neboť zaměňuje následek za příčinu. Ve skutečnosti důvěru veřejnosti v justici (mám na mysli justici v širším smyslu pojmu včetně státního zastupitelství) podrývají pokleslí jedinci, kteří nezákonným nebo nemravným jednáním poškozují účastníky řízení, zbavujíce je dobrodiní spravedlivého procesu. Svými nepřístojnostmi dodávají podkladový materiál pro zmíněná a s nimi příbuzná zkratová vyjádření. Vrhají tak stín na komunity soudců a státních zástupců, jejichž většinovými členy jsou slušní, odpovědní, vzdělaní lidé, oddaní zásadám férového procesu.


Nedůvěru veřejnosti vyvolává také smířlivý postoj soustavy kárných žalobců k ničemnostem jednotlivců. Například úřad Pavla Zemana přitaká stížnostem na státní zástupce jen zcela výjimečně, naopak hájí provinilce jako na běžícím pásu. Uplatňuje při tom etická hlediska, která jsou pro laiky nesrozumitelná a nepřijatelná. Například se postavil za státního zástupce, který bez vědomí a souhlasu těhotné ženy zneužil dokumentaci z jejího gynekologického vyšetření k zjišťování data jejího otěhotnění a k zpochybňování otcovství jejího manžela. Jde o záležitosti nejhlubšího soukromí postižené. Těhotná žena má nárok na všestranné ohledy a gentlemanské zacházení, neboť těhotenství a mateřství jsou posvátné instituty. Nikdo nemá právo bez jejího souhlasu zkoumat okolnosti jejich vzniku, zvláště když taková vlezlost neslouží k objasnění trestné činnosti. Kdo se k těhotné ženě chová bezohledně, zasluhuje dle mého laického názoru nikoli ochranu ze strany nadřízených, ale pár dobře mířených facek, v případě státního zástupce navíc svlečení z taláru.


Ani v soudnictví nefunguje soustava kárných žalobců dobře - na což si příležitostně stěžuje také předsedkyně Soudcovské unie Daniela Zemanová. Jak může mít veřejnost důvěru k justici, když soudce dokáže bez důkazů, jen na základě domněnek, odsoudit obžalovanou po téměř tříletém hlavním líčení k vysokému trestu s jistotou, že nikoho nenapadne volat ho za to k odpovědnosti ? Přesně toto se stalo v procesu s bývalou předsedkyní Energetického regulačního úřadu Alenou Vitáskovou: při ústním vyhlášení rozsudku dne 22.února 2016 pan soudce Aleš Novotný prohlásil, že ji odsuzuje k trestu osmi a půl roku odnětí svobody, protože se bez důkazů domnívá, že mezi ní a její podřízenou proběhla nějaká komunikace, bez které by si zmíněná úřednice nedovolila vydat rozhodnutí, jím považované za nezákonné. Avšak právě proto, že rozhodl o vině a trestu bez důkazů, Vrchní soud v Olomouci jeho rozhodnutí dne 17. ledna 2018 zrušil a paní obžalovanou zprostil viny. Po pěti letech ji tak zbavil psychické zátěže z nespravedlivého trestního stíhání. To byla ale spíše výjimka. Nelze se spoléhat na to, že odvolací soud vždy napraví zhůvěřilosti soudu prvního stupně. Častější jsou případy, kdy vyšší instance nesprávný rozsudek mechanicky potvrdí a obžalovaný se pak občas domůže spravedlnosti až cestou mimořádných opravných prostředků.


Ve zmíněném případě soudci nestačilo odsouzení bez důkazů. Navíc pohaněl paní obžalovanou tvrzením, že se do funkce dostala díky nějakému jednání Jany Nečasové, dříve Nagyové. Když pak pohaněná dáma na něj podala žalobu na ochranu osobnosti, vyšší soudy nepřipustily, aby o ní rozhodl někdo jiný než soudci jeho soudu. Ti pak sice uznali, že výrok byl nevhodný, ale neuznali, že je excesem z obsahu soudcovské pravomoci, a proto rozhodli, že za výrok pronesený při výkonu funkce nemůže být viník volán k odpovědnosti. Nepoškozuje důvěryhodnost justice skutečnost, že soudce, který pohaněl účastníka řízení, sám necítí povinnost se omluvit a jeho kolegové ho zaštítí ? V kuloárech kolují chýry, že soudce Aleš Novotný se má brzy stát posilou Nejvyššího soudu ČR. Neutrpí důvěryhodnost justice, když soudce, usvědčený ze závažných pochybení, se domůže povýšení ?


Jsou i křiklavější případy nedotknutelnosti chybujících soudců. Připomínám "znojemský justiční zločin", případ odmítnutí povolení obnovy procesu obžalovaného, který si byl jist svou nevinou a dověděl se, že za jeho čin byl později odsouzen někdo jiný. Senát předsedy Jaromíra Kapinuse Okresního soudu ve Znojmě v r. 2012 jeho žádosti nevyhověl a odvolací senát Aleše Flídra Krajského soudu v Brně jeho rozhodnutí potvrdil. V r.2013 Nejvyšší soud ČR rozhodl, že zmíněné soudy tímto rozhodováním porušily zákon v neprospěch obžalovaných a přikázal opakování řízení o povolení obnovy. Až v květnu r. 2017 nabyl právní moc nový, zprošťující rozsudek, který napravil pochybení z r.2005. Za celou dobu od rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR do právní moci zprošťujícího rozsudku se nenašel kárný žalobce, který by pohnal před kárný soud viníky, odpovědné za nezákonné rozhodnutí z r. 2012, přestože zavinili do očí bijící nespravedlnost. Zvláštní péče ze strany kárných žalobců se dostalo žalobkyni, která vykonávala dozor nad postupem policie během celého průběhu řízení od r.2004, ale cestu k nápravě prodloužila přibližně o rok podáváním nesmyslných stížností nejdříve proti povolení obnovy procesu, pak proti zprošťujícímu rozsudku. Nyní se Krajské státní zastupitelství v Brně domáhá, aby ministr spravedlnosti napadl stížností pro porušení zákona zprošťující rozsudek, a vyvolalo tím několikaměsíční průtahy v řízení o odškodnění nespravedlivě stíhaných.


Významem vlivu podobných pochybení na důvěryhodnost justice a na jejich funkci podhoubí zkratových úvah o jejím stavu se dne 1.února 2018 zabývaly v internetovém vysílání serveru Seznam.cz poslankyně Helena Válková (ANO), bývalá ministryně spravedlnosti, profesorka trestního práva na straně jedné a proti ní předsedkyně Soudcovské unie Daniela Zemanová.


Daniela Zemanová se snažila význam jednotlivých případů selhání justice bagatelizovat odkazem na jejich nepatrný počet a zdůrazňovala nevhodnost výroků pana prezidenta a předsedy vlády jako politických projevů s dopadem na víru veřejnosti v správné fungování justice. Naproti tomu Helena Válková z pozice odbornice v trestním právu upozornila, že výroky Andreje Babiše je třeba vnímat jako projevy trestně stíhaného člověka, jenž má zákonné právo volit pro svou obhajobu libovolné prostředky a své trestní stíhání vnímá subjektivně jako každý jiný úplně jinak než nezúčastnění pozorovatelé či dokonce jeho nepřátelé. Také poukázala na děsivé částky v desítkách milionů Kč, které každoročně stát vyplácí obětem justičních přehmatů, aniž by původci nepravostí na tyto výdaje státu přispívali. Dvakrát se rozbíhala ke konkretizaci svých vývodů uvedením příkladů ze života, ale zjevně podjatá moderátorka ji vždy zlovolně zastavila.


Z takto vedeného rozhovoru přirozeně nemohla vzejít odpověď na otázku, zda je skutečně možné objednat si trestní stíhání. Kladné vyjádření ale beztak nelze očekávat, protože žádný případ přijaté zakázky na trestní stíhání kohokoli nebyl dosud odhalen a stíhán. Nicméně musíme připustit, že hypoteticky je cílené vyvolání trestního stíhání možné za předpokladu, že zájemce má k disposici poznatky, které lze s trochou dobré vůle přijmout jako materiální základ skutkové podstaty, a najde-li orgán, který je ochoten aspoň "s přivřenýma očima" jeho úvahy přijmout jako podklad k prověřování.


Nicméně je známa řada trestních kauz, u nichž si musíme klást otázku, zda se "vyšetřování spustilo samo od sebe", když se jejich účelovost dere na povrch jako sláma z bot. Nemusíme chodit daleko: takovým podezřelým příkladem je právě kauza Čapí hnízdo. Ten, kdo v r. 2015 podal trestní oznámení u PČR a poslal upozornění na OLAF, věděl, že příslušným orgánům nezbude, než prověřit legendu, kterou jim předestřel. Ze srovnání s jinými kauzami mohl odhadnout, že zprávy o vyšetřování vyvěrají na povrch v době předvolební kampaně, zvláště, pokud se tomu pomůže. Pokud Andrej Babiš tento mechanismus vnímá jako podání a přijetí objednávky, může se proto vyjádřit inkriminovaným způsobem. Přímé důkazy o záměru oznamovatele ovšem nejsou, takže takový výrok můžeme přijmout pouze jako hypotézu a nevyvozovat z něj žádné další důsledky. Zejména nemůžeme předjímat, jak dopadne zkoumání trestnosti napadeného jednání obviněných.


Zřetelnější je účelovost trestního oznámení na Alenu Vitáskovou kvůli jmenování bývalé nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké místopředsedkyní Energetického regulačního úřadu, pověřené řízením právního úseku úřadu. Trestní oznámení podal zaměstnanec společnosti ČEZ. ČEZ je ale obchodní společnost, které Alena Vitásková způsobila daleko větší újmu než solárníkům, a to tím, že zastavila pravidelné zvyšování cen elektřiny. Spustilo se její trestní stíhání "samo" nebo má spojitost s potížemi, způsobenými ČEZ ? Jednal oznamovatel zcela náhodně sám od sebe, nebo plnil poslání ?


Podezřelé je ovšem i její dodatečné převedení Aleny Vitáskové z pozice svědkyně mezi obviněné v kauze, jejíž šťastné zakončení jsem zmínil výše. Na účelovost ukazuje skutečnost, že trestní stíhání sloužilo po celou dobu svého průběhu jako nástroj k tlaku na ni, aby se vzdala funkce. Navíc je zřejmé, že důkazní situace na začátku trestního stíhání byla stejná jako v den zproštění obžaloby o pět let později, čili důvody k zahájení trestního stíhání byly nicotné.


Stejné otázky bychom mohli klást u několika veřejnosti známých starších případů. Je například zvláštní náhodou, že PČR začala hledat podklady k trestnímu řízení proti Jiřímu Čunkovi právě v době, kdy se náhle vyšvihl do funkce předsedy KDÚ-ČSL. Velmi podezřelý je vztah mezi zděšením, jež mezi tradičními stranami novodobé národní fronty vyvolal vpád "vizigotů" - strany Věci veřejné - do Poslanecké sněmovny, a vyvoláním trestního stíhání Víta Bárty podlými provokatéry z jeho blízkého okolí. Účelovostí zapáchá i zahájení trestního stíhání bývalého policejního prezidenta Petra Lessyho, od nástupu do funkce až hystericky odmítaného představiteli ODS a KDU-ČSL.


Všechny tři případy spojuje zjevná snaha vystrnadit obviněné z jejich mocenských pozic a následně prokázaná nedůvodnost jejich trestního stíhání : řízení proti Jiřímu Čunkovi zastavil dozorový trestní zástupce rozhodnutím, které má hodnotu blízkou pravomocnému zprošťujícímu rozsudku a procesy dvou zbývajících pánů skončily pravomocnými zprošťujícími rozsudky. Po původcích zásahu proti Jiřímu Čunkovi nikdy nikdo nepátral. U obou dalších kauz jsou známy osoby, jež by bylo možné volat k odpovědnosti, ale kární žalobci, ani orgány činné v trestním řízení o nich nechtěly nic vědět.


Z kriminálních případů, jež snad nemají politické pozadí, se mi stále více jeví jako účelové trestní stíhání proti Shahramu Abdullahu Zadehovi, probíhající u Krajského soudu v Brně. Trestní oznámení proti němu patrně primárně posloužilo k odvedení pozornosti od svědků-zločinců P.P, J.D. a M.V, bývalých pracovníků vídeňské společnosti P.P.S. GmbH, podezřelých z krádeže obrovských finančních prostředků z jejích účtů. Svědci svedli orgány na nesprávnou stopu, spolupracují s policií a tím si zajišťuji beztrestnost. Dá se říci, že trestním oznámením proti obž. Shahramu Zadehovi si svědci "objednali" beztrestnost současně s jeho trestním stíháním.


Naděje, že by někdo pátral po pravých úmyslech předkladatelů trestních oznámení v uvedených kauzách, je nepatrná. Především k tomu chybí "politická vůle". A pokud by snad začala GIBS vyšetřovat podivné postupy policistů, není jisté, že je dovede do konce. Může se stát, že státní zastupitelství věc odebere GIBS a svěří ji policii, kde věc skončí v propadlišti zapomenutí. Nemělo by se to stát, protože GIBS má výlučnou pravomoc vyšetřovat trestnou činnost policistů a byla zřízena právě proto, aby policisty nevyšetřovala policie, která naopak k jejich vyšetřování nemá zákonné oprávnění.

K výrokům pana prezidenta a předsedy vlády bych tedy vztáhl přísloví "není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu". A jejich kritikům doporučuji, aby každý na svém místě a svými prostředky působili na policii a justici, aby svým jednáním nevytvářeli podmínky pro pronášení pohoršlivých výroků výše zmíněnými činiteli.